Kdyby, když a až neboli podmínkové a časové věty
Jak si možná ještě vzpomenete ze základy, vedlejší věty podmínkově a časové vyjadřují za jaké podmínky anebo kdy se děj věty hlavní stane. Méně spolehlivým, ale jednodušším a většinou postačujícím vodítkem je přítomnost spojek kdyby, když a až. Podmínkových a časových spojek je samozřejmě víc, ale až se skamarádíte s těmi základními, ty ostatní už přijdou samy.
Naučit se budete muset 3 typy:
1.typ
V české větě indikovaný spojkou „když“ spojenou s budoucím časem.
Když budu mít dost peněz, tak si koupím dům.
V češtině je budoucí čas jak ve sdělení věty hlavní („koupím si dům“), tak i v samotné podmínce věty vedlejší („když budu mít dost peněz“). Angličtina zde oproti tomu podmínku vyjadřuje časem přítomným: If I have enough money, I will buy a house.
Obdobně to funguje i ve větách, kde se s podmínkou pojí rozkaz (Když ho uvidíš, tak mu řekni.) I v tomto případě je anglická podmínka v čase přítomném: If you see him, tell him. (rozkaz věty hlavní samozřejmě zůstává rozkazem, stejně jako v češtině)
Vedlejší věty časové, kdy je děj věty hlavní vázán nikoli na splnění podmínky ale na nějaký čas se řídí stejnými pravidly.
Zavolám ti, jakmile přijedu. I will call you as soon as I arrive.
Až ho uvidíš, tak mu řekni. When you see him, tell him.
Poznámka k interpunkci:
Jedno z mála spolehlivých a jednoduchých pravidel anglické interpunkce je, že u tohoto typu vět se narozdíl od češtiny nepíše čárka vždy, ale pouze před větou hlavní (nikoli tedy před větou vedlejší a spojkou „if“).
If it is nice tomorrow, we will go swimming. We will go swimming if it is nice tomorrow.
- typ
Zatímco prvnímu typu se v některých gramatikách říká podmínky reálné, druhý typ je označován jako podmínky nereálné. Jejich uvozující spojkou je v češtině „kdyby“ a vztahují se k přítomnosti nebo budoucnosti.
Kdybych měl peníze, koupil bych si dům. If I had money, I would buy a house.
U slovesa „to be“ se zde často používá i v 1. a 3. osobě jednotného čísla „were“, zvlášť v psaných projevech. Tento tvar bývá často považován za správnější, zatímco tvar „was“ je v podmínkových větách považován za hovorový. V některých spojeních je „were“ běžnější i v hovorovém jazyce:
If I were you, I wouldn´t do it.
3.typ
Třetí typ, podmínky nereálné minulé, se týkají hypotetických situací v minulosti. Pro Čechy jsou obtížné hlavně proto, že používají podmiňovací způsob minulý, bez kterého se současná, zvláště hovorová, čeština obejde.
Kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil If I had known it, I wouldn´t have come here.
Navíc tvary, které se k jejímu tvoření používají, tj. podmiňovací způsob minulý a předminulý čas, patří k těm složitějším a často se chybuje i ve formě těchto vět.
|
(přítomný) infinitiv |
minulý infinitiv HAVE + TRPNÉ PŘÍČESTÍ (u pravidlených sloves stejné jako tvar používaný pro tvorbu minulého času, u nepravidelných tvar úvaděný jako třetí) |
podmiňovací způsob minulý |
předminulý čas |
| work have do see take |
have worked have had have done have seen have taken |
would have worked would have had would have done would have seen would have taken |
I had worked she had had they had done John had seen you had taken |
If we had had money, we would have bought a house. Kdybychom (byli) měli peníze, tak bychom si (byli/bývali)
koupili dům.
V češtině je v těchto případech forma přijatelná i forma odkazující k přítomnosti (Kdybychom měli peníze..., podle kontextu teď či tenkrát, tak bychom si koupili dům, rovněž podle kontextu teď či tenkrát). V angličtině naopak musíme dávat pozor, zda se jedná o možnost sice hypotetickou, ale stále trvající (ještě se k těm penězům a tedy i domu můžeme dostat) anebo o možnost, která sice hypoteticky existovala v minulosti, ale teď už je tak jako tak neodvolatelně pryč.
| čeština | angličtina |
Kdybych tě požádal, dal bys mi to? |
dnes, tedy 2.typ: If I asked you, would you give it to me? |
| v minulosti, tedy 3.typ: If I had asked you, would you have given it to me? |
If you had studied harder, you would have passed the exam.
If Columbus had known he had not reached India, he wouldn´t have called the people Indians.
Pozor – v češtině není k vyjádření podmínky vždycky třeba spojky „kdyby“:
Mít čas, tak taky jedu na dovolenou. (jenže já ho nemám nebo jsem ho neměl – podle kontextu dvě možnosti překladu: teď - If I had time, I would go on holiday, too. Tenkrát - If I had had time, I would have gone on holiday, too.)
Tohle vědět, tak jsem ti to nedal. (jenže já jsem to nevěděl – jediný možný překlad: If I had known it, I wouldn´t have given it to you.)
Předmětné věty
To, že je ve větě spojka „if“, ještě nemusí nutně znamenat, že se jedná o podmínkovou větu a že se tedy řídí podle pravidel podmínkových vět. Touto výjimkou jsou vedlejší věty předmětné.
I have no idea if he will come or not.
Ask him if he will do that.
V těchto větách se místo „if“ velmi často vyskytuje spojka „whether“
Our client hasn´t said yet whether they will want to go ahead with it or not.
It should be made clear whether we will support them or not.